Útok na rodinu je cesta do pekel

Středa, 6. červenec 2011

Během 80. a 90. let minulého století zasáhla Ameriku a jiné země hysterie zneužívání dětí, která vyústila v devastaci rodin., ohavnou nespravedlnost a zničení mnoha životů. Rodiče byli nespravedlivě oddělováni od svých dětí a vězněni. Ústavní pojistky ochrany osobnosti se „vypnuly“ a media s občanskými aktivisty na to nereagovala a raději se všichni dívali jinam.

Feministické prokurátorky, jako Nancy Lambová v Severní Karolíně vznesly veřejná obvinění proti rodičům, které nakonec uvěznily, i když věděly, že rodiče jsou nevinní.

Tak, našli jsme pro naše čtenáře velmi poučnou studii (viz úvodní ukázka) o rozpadu současné společnosti, rodiny a o tom, jakou neblahou roli v tom sehrává feminismus.  Je sice z prostředí amerického, ale patrně nikoliv náhodou vypovídá hodně i o současných českých poměrech.

Studie vede k pochopení řady zrůdností, které kolem sebe každou chvíli vidíme a většinou nechápeme všechny jejich skryté mechanizmy.

Jen s otevřenou pusou a mrazením po zádech koukáme, jak je dlouhé měsíce vězněn a ponižován úplně nevinný člověk, kterého jsme znali. Jak děti v rozvodových situacích mohou naprosto zešílet, jak poctiví lidé přicházejí neprávem o majetek, těžce postavené domy a budoucnost. Jak se nám zcela zbytečně plní dětské domovy a původní dobročinnost v azylových domech se nám změnila v neskrývanou podporu rozvodů a zasévání nenávisti... A hlavně, jak je ničeno štěstí našich dětí a jejich budoucnost:

Předkládáme v pravdě mimořádně upřímný a otevřený text ke stažení dole pod článkem, který poodkrývá roušku tohoto šílenství.  Ale před tím ještě pokračujeme v několika zajímavých ukázkách:

„Máme za sebou čtyři desetiletí nejtroufalejšího sociálního experimentu, který se kdy uskutečnil v západních demokraciích. Teď už vidíme plný dopad toho, co bylo známo pod smělým označením „osvobození žen“.

_______________

Rozvodovost nikdy nebyla podrobena politické analýze. Obecně není vnímána jako politická záležitost nebo genderové bojiště, ani jí nebyla věnována velká publicita (zejména proto, že vítězství bylo dosaženo bez jakéhokoliv odporu). Rozvod se stal v arzenálu genderových válečníků nejničivější zbraní, protože vnesl genderovou válku do každé domácnosti v západním světě. To, čemu se média nejapně vysmívají jako zábavné „válce pohlaví“, je ve skutečnosti smrtící politický granát, jehož důsledkem jsou nenávist, chudoba, násilí a věznění.

_______________

 

Prvotním důvodem zásahů sociálního státu byla pomoc rodinám mužů, kteří přišli o výdělek během ekonomických krizí nebo kteří zahynuli ve válce. Sociální stát se tak rychle stal zřizovatelem azylových domů pro matky samoživitelky a pro děti bez otce. Tím zvětšil právě ten problém, o němž tvrdil, že jeho dopady  mírní.

Aby architekti sociálního státu nějak vysvětlili tento kouzelnický kousek, potřebovali důvod - a nakonec ho našli. Je to jeden z nejúčinnějších a nejdestruktivnějších klamů, kterým byla zmanipulována důvěřivá veřejnost, která to původně myslela dobře. Klam, který přímo nebo nepřímo ospravedlňoval exponenciální expanzi nejen sociálního státu, ale rozsah a moc vlády v mnoha jiných oblastech. Jde o tvrzení, že vláda musí podporovat velké množství žen a dětí, které muži a otcové opustili.

Náhlým převrácením postavy (podobným, jaké dělali sovětští stalinisté), jednající racionálně, sociální stát degradoval původní hrdiny na bídáky a lumpy. Ti samí pracovití muži, kteří pokládali životy v imperialistických válkách nebo byli obětmi bezohledného kapitalismu, údajně začali hanebně prchat před povinnostmi k dětem, které zplodili.

Destruktivní síla tohoto omylu je nezměrná. Když ho přijmete, máte nevyvratitelný důvod k rozšíření výdajů na sociální stát a na úřady vynucující právo. Ženy jsou opuštěny nezodpovědnými muži – který politik si může dovolit vzdorovat takové výzvě?

Pravda je jinde. Neexistuje jediný důkaz, že by současná krize dětí bez otců byla způsobena primárně tím, že otcové zavrhují své děti. Je už zcela jasné, že tento mýtus šířili feministické politické programy.

Pozn. redakce: Drtivou většinu rozvodů iniciují v současné České republice ženy.

_______________

 

Matky samoživitelky neuvrhli do chudoby muži, kteří je opustili; ony samy si tento životní styl zvolily, protože nabízel přesně tu genderovou svobodu, po které volaly feministky, bez ohledu na následky pro děti. Svobodné matky jsou nejmocnějším a současně i nejdestruktivnějším  „úspěchem“ feminizmu a před „správným“ publikem se k tomu feministky nejen přiznávají, ale i se tím chlubí.

_______________

Když se tento fenomén rozšířil do střední třídy, hnacím motorem pro domy pro svobodné matky už nebyla ani tak dobročinnost, jako rozvodovost.  Skryté se stalo zjevným: Začal otevřený útok na dvě těsně propojené role, které se už vytratily ze společenské vrstvy lidí na sociální podpoře, ale které stále ještě kvetly ve střední třídě – otcovství a manželství.

_______________

Soudci jsou si vědomi, že nejnebezpečnějším prostředím pro děti jsou domovy s jedním rodičem, které ale oni sami vytvářejí, když v rozvodovém řízení eliminují otce. Jen málokdy ale při odstranění otce váhají, neboť vědí, že je nikdy nikdo nepovolá k odpovědnosti.

Naopak, kdyby tak nečinili, mohli by být potrestáni feministkami, které ovládají právnické asociace a byrokracie sociální práce, jejichž provoz a dotace závisí na stálém přísunu zneužívaných dětí. Byrokracie se často rozmnožují tak, že vytvoří právě ten problém, kvůli jehož řešení vznikly. I když to zní děsivě, nemůžeme se vyhnout závěru, že jsme vytvořili armádu úředních osob, které mají právně podložený zájem na zneužívání dětí.

_______________

Desetiletí před tím, než se krize rodiny stala zřejmou, sociolog Carle Zimmerman dokázal, že civilizačnímu kolapsu předchází atomizace rodiny.  Zimmerman doložil, jak úpadku Řecka i Říma předcházelo zřeknutí se rodinného života zpočátku vzdělanými elitami, později i ostatními obyvateli.  Zimmerman tvrdí, že naše civilizace se pohybuje po podobné dráze.

Svoji studii psal během poválečného babyboomu, před druhou vlnou feminismu, před zavedením rozvodu bez viny, před manželstvím jedinců stejného pohlaví a v tzv. „demografickém zimním období“, tj. kdy rodina byla obecně považována za stabilní jednotku. Přesto dovedl předpovědět tento vývoj, vycházející z dlouhodobých trendů – většinou z životních stylů intelektuální elity – jejichž význam pochopilo jen velmi málo jedinců.

Zimmerman zdůraznil, že je velmi obtížné vnímat úpadek v období, kdy právě probíhá rozkvět. Tyto změny přicházejí pomalu, téměř nepozorovaně a trvají staletí.

Dnes, kdy už rodinnou krizi nelze popřít, se stále ví jen velmi málo o tom, s čím vším souvisí, a o tom, jak blízko jsme bodu, z něhož již není návratu.

Moderní genderové ideologie jsou mnohem militantnější, než bývalo cokoliv v antickém Řecku a Římě, a jsou také cílevědomě nepřátelštější vůči rodině.

Genderizace veřejného života je v pozadí každé velké hrozby pro naší civilizaci. Dokud nesebereme odvahu, abychom s ní bojovali, západní společnost si postupně rozloží mužský element a nepřežije.

To je  Zimmermanovo varování z poklidných, šťastných dnů v roce 1947. Od té doby se však jeho slova potvrzují jen a jen naléhavěji.

_______________


 

Celý neobyčejně průbojný text je ke stažení zde:

http://www.unie-otcu.cz/nebezpecny_rozmach_genderove_politiky_dil_1.pdf

http://www.unie-otcu.cz/nebezpecny_rozmach_genderove_politiky_dil_2.pdf